NĚMECKO - Helgoland a tulení porod

V roce 2022 začátkem listopadu jsem narazila na článek o Helgolandu. Okamžitě mi na mysli vytanuly vzpomínky z jazykovky, kdy se nám náš zapálený němčinář snažil vštípit poznatky o ostrovech Rujána, Fehmarn a Helgoland. Taky jsem si hned s hrůzou vzpomněla, že jsem na hodinách němčiny měla krycí jméno Helga. Pořád lepší než za mnou sedící hošík, který vyfasoval Uweho.

V článku o Helgolandu nadšeně popisovali tuleně na bělostných plážích, ohnivé pazourky a barevné domečky. Nadchlo mě to tak moc, že jsem si dokonce vygooglila, kde ten Helgoland leží, a u večeře o něm básnila manželovi. „Ne, děti, to není Legoland.“

Asi za tři dny klukům ve škole oznámili, že svátek 17.11. spojili s ředitelským volnem a vznikly tak nečekané čtyřdenní miniprázdniny. Bylo jasné, že se to musí využít. Venku sice vládlo nevlídné počasí, ale čtyři dny doma zavřený se dvěma energií nabitými dětmi být nikdo nechce.

Zeptala jsem se manžela, co podnikeme, kam takhle narychlo pojedeme. Můj dokonalý muž nezaváhal ani vteřinu a jako vždy nezklamal: „No přece na Helgoland.“ „Haha, vtipný.“ „Vážně. Už jsem na to koukal. Když vyjedeme brzy ráno, přespíme v Cuxhavenu, ráno se přeplavíme lodí na Helgoland, tam pobudeme dva dny a v neděli večer pojedeme zpátky.“ „To zní jako plán, tak jo.“ Koupili jsme lístky na loď, zarezervovali ubytování přes Airbnb a sdělili tuto radostnou zprávu dětem. Ty naše cestovatelské nadšení sdílí čím dál méně, nechápu proč.

Vyjeli jsme ve čtvrtek kolem čtvrté ráno, cesta do Cuxhavenu od nás trvala i se zastávkami a autoturistikou v Brémách 10 hodin. Počasí bylo čím dál hnusnější a sychravější. V Cuxhavenu jsme bydleli ve staré vile kousek od pláže. Vydali jsme se na odpolední vycházku. Pršelo, byla lezavá zima, foukalo tak moc, že jsme chvílemi museli jít v předklonu. Byli jsme i přes veškeré nepromokavé a neprofukavé oblečení mokří a zmrzlí na kost. Děti opět pokládaly otázky typu: „Proč tohle děláme? Proč jezdíme někam, kde je tak extra hnusně?“ Člověk v tu chvíli nemá rozumné vysvětlení.

Ráno jsme nechali auto na odstavném parkovišti a nastoupili na poměrně velkou moderní loď. Jela neuvěřitelně tiše, vůbec se nehoupala. Měla luxusně a pohodlně vybavené salónky, prosklený výtah a velmi stylové kliky u dveří ve tvaru tuleně. Cesta trvala 2,5 hodiny, utekla rychle.

Helgoland dříve patřil Dánsku, pak Velké Británii a v roce 1890 ho německý císař Vilém II. vyměnil s Brity za Zanzibar. Britové ho v roce 1947 téměř srovnali se zemí obrovským výbuchem v rámci cvičných náletů. Od roku 1952 byl znovu obydlen a v současnosti zde žije asi 1650 lidí. Nejezdí tu auta, kromě policie a záchranky. Ostrov je bezcelní zónou nebo je nějak vyjmutý z jednotného prostoru DPH, v tom se nevyznám, ale každopádně tu najdete velké množství obchodů s alkoholem. Tam jsme poslední dopoledne zamířili i my a zásobili se několika lahvemi u nás poměrně drahého alkoholu. Kluci si vezli ty nejhezčí pazourky, které našli. Doufala jsem, že nám na lodi nebudou kontrolovat zavazadla. Cinkali jsme jak pan Lorenc.

Vřele doporučuji sbalit teplé oblečení, foťák a podniknout tuto nevšední výpravu. Je to zážitek na celý život.